Kronika
Nejde o novodobé převyprávění dějin. Tato kronika vychází z dochovaných přepisů Pamětní knihy duchovní správy bohnického ústavu. Zachycuje vznik hřbitova, růst ústavu, válečnou katastrofu, mimořádnou úmrtnost, hroby vojáků, rozšíření pohřebiště, zvony hřbitovní kaple i příběh 48 tridentských pacientů, jejichž památka byla na hřbitově slavnostně připomenuta roku 1932.
12. září: vysvěcení nového ústavního hřbitova
Zemský výbor v srpnu 1909 rozhodl o zřízení samostatné duchovní správy při bohnickém ústavu. Jejím duchovním správcem byl jmenován Otakar Hruška, který službu nastoupil 1. prosince. V ústavu tehdy kronika uvádí přibližně 480 nemocných a jejich počet rychle rostl spolu s výstavbou dalších pavilonů.
Nový ústavní hřbitov vysvětil Josef Mejsnar, vikář a farář z Klecan, za účasti vedení ústavu, úředníků i nemocných.
Pamětní kniha uvádí jako prvního pohřbeného jedenáctiletého ošetřovance Františka Janovského.
Dokončení pohřebního domu a kaple
K 1. lednu měla léčebna 529 pacientů. Ústav dál rychle rostl, vznikla samostatná lékárna, hospodářské zázemí i nové obytné části.
Kronika uvádí, že roku 1910 byla dokončena stavba pohřebního domu a zařízena pohřební kaple.
Nad pohřební kaplí byl umístěn zvonek ovládaný elektrickým proudem.
Počet pacientů překročil tisíc
Na začátku roku kronika zaznamenává 1 048 nemocných: 756 mužů a 292 žen. Mění se vedení ústavu i lékařský personál. Hřbitov je už pevnou součástí rychle rostoucího ústavního města.
1 441 pacientů
K 1. lednu kronika uvádí 831 mužů a 610 žen. Rozšiřuje se odborný personál a technické zázemí. Duchovní správa stále používá bohnický farní kostel, protože vlastní ústavní kostel ještě nestojí.
Ústav má už 1 629 pacientů
Počet nemocných dále stoupá. Rok je v pamětní knize spojen především s personálními změnami a přípravou duchovního zázemí. O rok později však běžný vývoj ústavu zásadně změní válka.
Samostatné matriky a mobilizace
Na začátku roku bylo v ústavu 1 892 pacientů. Od 1. července získala duchovní správa právo samostatně vést matriky narození, sňatků a úmrtí katolických pacientů. V létě následovala mobilizace a z ústavu odešlo podle kroniky 129 mužů – lékaři, úředníci, řemeslníci, zřízenci i opatrovníci.
Začátek samostatného vedení ústavních matrik duchovní správou.
Slavnostně posvěcen základní kámen nového ústavního kostela sv. Václava.
Válečné strádání se promítá do úmrtnosti
K 1. lednu bylo v ústavu 2 019 pacientů. Od 21. března začali být z pražských vojenských nemocnic pravidelně převáženi duševně nemocní vojáci. Kronika popisuje prudké zdražování, nedostatek potravin a šetření i na stravě nemocných.
Za rok 1915 kronika eviduje 383 zemřelých a spojuje vysokou úmrtnost s podvýživou a úplavicí.
Do ústavu přicházejí duševně nemocní vojáci z vojenských nemocnic.
Na hřbitově se připomínají zemřelí vojáci
Na začátku roku kronika uvádí 1 237 mužů a 874 žen, tedy 2 111 pacientů. V červenci se na ústavním hřbitově konala pietní slavnost u hrobů vojáků, kteří byli do Bohnic přivezeni jako duševně nemocní a zde zemřeli.
Slavnost u vojenských hrobů za účasti vedení, zaměstnanců, pacientů i veřejnosti. Hroby byly ozdobeny věnci a květinami.
Pozdější souhrn pamětní knihy uvádí za rok 1916 celkem 658 zemřelých.
1 114 mrtvých a nutnost rozšířit hřbitov
Rok 1917 patří k nejdramatičtějším záznamům celé knihy. K 1. lednu bylo v ústavu 2 054 pacientů. Už do konce dubna zemřelo 339 lidí, tedy téměř tolik jako za celý rok 1915.
Pro válečné účely byl odevzdán také zvon z hřbitovní kaple: průměr 38 cm, hmotnost 30 kg.
Pro zemřelé vojáky bylo vyhrazeno zvláštní místo a uprostřed vznikl velký železobetonový pomník podle návrhu architekta Františka Thoře.
Na věžičku hřbitovní kaple byl přenesen starší zvon, aby znovu doprovázel poslední cestu zemřelých.
Po nezbytném rozšíření byl hřbitov znovu vysvěcen; zároveň byl vysvěcen pomník vojákům.
Úmrtnost roku 1917
Pisatel kroniky přímo spojuje katastrofální úmrtnost s válečným nedostatkem, podvýživou a nedostatkem tuků.
Ústav vstupuje do roku se 1 318 pacienty
K 1. lednu bylo evidováno 757 mužů a 561 žen. Pamětní kniha zachycuje pokračující dokončování kostela, smrt významných zaměstnanců ústavu i politický převrat, který vyvrcholil 28. října vznikem Československa.
Retrospektivní souhrn z roku 1919 uvádí za rok 1918 celkem 704 zemřelých.
Kronika podrobně popisuje pražské události a vznik samostatného státu.
„Téměř neuvěřitelné, a přece pravdivé“
Na začátku roku bylo v ústavu už jen 783 pacientů. Pamětní kniha se vrací k válečným rokům a sestavuje jejich mimořádně silnou bilanci.
Úmrtí 1915–1918 podle pamětní knihy
Součet v kronice činí 2 859 zemřelých za čtyři roky. Autor za hlavní příčinu označuje válku a podvýživu.
Slavnostně posvěcen ústavní kostel sv. Václava.
Úmrtnost výrazně klesá
K 1. lednu bylo v ústavu 882 pacientů. Za celý rok kronika zaznamenala 235 úmrtí, což byl proti válečným letům výrazný pokles, přestože poválečná drahota zůstávala mimořádná.
Ústav navštívil prezident Tomáš Garrigue Masaryk; prohlédl si pavilony, kostel i technické provozy.
Více než tisíc pacientů a stovky zaměstnanců
K 1. lednu bylo evidováno 1 173 pacientů. Statistika z konce května už uvádí 1 292 nemocných a celkem 685 lékařů, úředníků, řemeslníků, opatrovníků, dělníků a dalších pracovníků.
1 385 pacientů
Pamětní kniha v tomto roce zachycuje zejména další dokončování ústavního kostela: měděnou krytinu, hodiny, výzdobu a pravidelné svatováclavské slavnosti.
Elektrické zvonění se vrací k pohřební kapli
K 1. lednu bylo v ústavu 1 582 pacientů. V červnu byl pro kostel zakoupen nový zvon „Sv. Jiří“. Starší železný zvon byl přenesen na hřbitovní kapli a elektrické zvonění bylo zavedeno také u pohřebního domu.
Otevření sanatoria
Ústav měl 1 770 pacientů. Dne 22. května bylo otevřeno dokončené sanatorium pro platící pacienty první a druhé třídy.
Více než dva tisíce pacientů
Kronika uvádí 2 045 pacientů a za celý rok 249 úmrtí. Kostel i duchovní provoz se dále rozvíjely.
Obrazy sv. Václava, Cyrila a Metoděje
K 1. lednu bylo v ústavu 1 995 pacientů. V červnu byly instalovány oltářní obrazy od profesora Jakuba Obrovského a v srpnu je slavnostně posvětil biskup Antonín Podlaha.
Ústav má 2 230 pacientů
V kostele začala stavba nových varhan a 28. září byly slavnostně posvěceny. Hřbitov v této době funguje jako běžná součást rozsáhlého ústavního komplexu.
Začíná cesta k památníku 48 zemřelých z Tridentu
Ústav měl v centru a sanatoriu dohromady více než 2 500 pacientů. Z pozdějšího zápisu roku 1932 víme, že právě v roce 1928 začal duchovní správce Otakar Hruška prostřednictvím ministerstva zahraničí jednat s italskou stranou o důstojném připomenutí 48 pacientů z Tridentu, kteří v Bohnicích zemřeli během světové války.
Oprava střechy kostela a velké slavnosti
Kronika uvádí 2 178 pacientů v centru a dalších 178 v sanatoriu. Kvůli zatékání prošla střecha kostela zásadní opravou. Svatováclavské milénium provázely rozsáhlé slavnosti a na podzim byly dokončeny a zkolaudovány varhany.
Zvony za 166 000 korun
V centru bylo 2 178 pacientů a v sanatoriu dalších 155. Duchovní správa prosadila pořízení nových zvonů od firmy Manoušek z Brna. Rozpočet činil 166 000 Kč a slavnost jejich zasvěcení proběhla 21. prosince 1930.
Bronzový krucifix a dokončování lavic
V centru a kolonii bylo 2 282 pacientů a v sanatoriu 182. Do presbytáře byl pořízen bronzový krucifix, který pamětní kniha označuje jako dílo „od Myslbeka“, za cenu 3 500 Kč. Ústavní truhlárna dál dokončovala dubové kostelní lavice.
Jeden z nejsilnějších zápisů celé kroniky
Na začátku roku bylo podle knihy 2 460 pacientů v centru a kolonii a 178 v sanatoriu. Hlavní událostí roku se stalo dokončení čtyřletého úsilí o připomenutí lidí, kteří byli za války evakuováni z Tridentu do Bohnic.
Podle pamětní knihy bylo roku 1916 z tridentského ústavu do Bohnic přemístěno 182 pacientů.
Z nich během války zemřelo 48 osob; kniha mezi nimi uvádí kněze, lékaře, advokáta, spisovatele a učitelku.
Italský i český nápis měly být umístěny po stranách vchodu do hřbitovní kaple.
Do Bohnic dorazily dvě ozdobné měděné schránky s ověřenou hlínou z tridentského hřbitova.
Arcibiskup Karel Kašpar na ústavním hřbitově slavnostně posvětil památník věnovaný 48 zemřelým.
Dokončené lavice a spory o samostatnost duchovní správy
V kostele byly dokončeny dubové lavice a další výzdoba chóru. Kronika zaznamenává také úmrtí několika osob spojených s ústavem a výrazný spor mezi duchovní správou a vedením ústavu o pravomoci, matriky a úřední korespondenci.
Přiložený přepis končí poznámkou o tabulce stavů pro roky 1934 a 1935, samotná čísla však v dodaném textu nejsou. Proto je zde nevymýšlíme.
Hřbitov nebyl na okraji dějin.
Pamětní kniha ukazuje Bohnický hřbitov jako živou součást ústavu. Zvonila na něm kaple, konaly se zde pietní obřady, vznikaly vojenské hroby a pomník, kvůli katastrofální úmrtnosti roku 1917 se musel rozšířit a v roce 1932 se stal místem mezinárodní pietní slavnosti.
Zvlášť silná je válečná bilance: 2 859 zemřelých v letech 1915–1918. Právě tato čísla dávají hřbitovu úplně jiný rozměr než pozdější pověsti a legendy.
Pramen
Tato verze kroniky byla zpracována z pěti přepisů Pamětní knihy duchovní správy královského českého zemského ústavu pro choromyslné v Bohnicích, které pokrývají období od roku 1909 do roku 1933. Jazyk byl pro web zestručněn a modernizován; historická data, jména a události jsou převzaty z dodaných přepisů.
Dobové politické, náboženské a etnické soudy pisatele nejsou prezentovány jako stanovisko tohoto webu a byly ponechány stranou, pokud nejsou nezbytné pro pochopení konkrétní události.
← Zpět na úvod